Na vlnách se zmítala ta dobrá loď
Ale byla to statečné malé plavidlo,
ačkoli hromy řvaly,
a proudy se lily,
v jámě rozbouřeného moře;
A kapitán stál na příbojem zmítané palubě
A díval se na vroucí pěnu,
Mumlal si: „Jsme daleko od přístavní hráze
A daleko od světel domova.
Ale jak se tak díval, zvolal,
„Na pravoboku je pevnina,
Lodě ahoj!- Lodě ahoj!“
(sbor):
Každý starý přístav v bouři, chlapci
Ať už je to přístav jakýkoli,
a buďte vděčni našemu Otci na nebesích,
který bdí nad vámi i nade mnou,
ať jsme daleko, daleko od země, kterou hledáme,
kde srdce pravé lásky vřele bije;
protože úkryt tam, je přístav krásný;
každý starý přístav v bouři,
každý starý přístav v bouři.
Blízko lodi se houpal záchranný člun
S nákladem duší uvnitř,
Ale kapitán stál
Na potápějící se palubě,
„Není tu pro mě místo: zvolal;
„Nečekejte, moji chlapci!“. „Odtáhněte se!“ řekl,
a záchranný člun vystřelil na moře.
Tiše zašeptal: „Je můj čas odplout
Jiný přístav na mě čeká.“
Poté v objetí smrti,
zpíval se selhávajícím dechem,
„Ship ahoy!- Ship ahoy!“
(sbor)
.