Před nástupem komunismu patřila Kuba k nejrozvinutějším zemím Latinské Ameriky a její životní úroveň převyšovala úroveň mnoha evropských zemí. Čtyřicet let komunistické diktatury nyní přivedlo zemi na pokraj kolapsu.
Komunistický systém byl na Kubě postupně nastolen poté, co se revoluce proti nepopulárnímu diktátorovi Fulgenciu Batistovi ujali Fidel Castro, Ernesto Guevara a další partyzáni-komunisté. Noví vládci přijali systém jedné strany, pozastavili občanské svobody a vyvíjeli silný tlak na církev. Hospodářství bylo znárodněno a společnost militarizována.
S cílem vymýtit a zabránit jakémukoli protikomunistickému odporu zahájili vládci vlnu teroru. Podle „Černé knihy komunismu“ eskadry smrti zastřelily do 70. let nejméně 14 000 Kubánců; celkem jich v důsledku revoluce zemřelo nebo bylo zabito více než 100 000. V roce 1960 byly na Kubě zřízeny první koncentrační tábory ve stylu GULAGu.
Do roku 1961 bylo v táborech zadržováno přibližně 300 000 z 6,4 milionu obyvatel ostrova. Tento a další akty komunistického teroru vyvolaly masový exodus. Během pouhých pěti let uprchlo ze země více než půl milionu lidí a celkový počet uprchlíků a vyhnanců nyní přesahuje dva miliony.
Kuba nadále patří mezi hrstku oficiálně komunistických států, ačkoli nevyhnutelná změna je na místním programu dne.